Články

Červnové zamyšlení arcibiskupa Mons. Jana Graubnera (nejen) křesťanským podnikatelům:

Svého dědečka jsem neznal, protože jsem se narodil až po jeho smrti, ale doma se o něm často vyprávělo. Spolu s babičkou začali podnikat, šili prádlo. Později se podnik poměrně rozrostl. Jako děcku mně nešlo moc do hlavy, jak mohl děda vést františkánské terciáře a současně být podnikatelem. Až později jsem objevil, že při úspěšném podnikání žil osobně opravdu skromně a svou víru nepovažoval za věc soukromou, jak se dnes často říká. Hluboká zbožnost byla pro něj nejen zdrojem inspirace, vnitřní síly a klidu, ale i apoštolátu.

Květnové duchovní zamyšlení P. Josefa Čunka (nejen křesťanským podnikatelům):

   Květen, jak víme, patří Panně Marii; první den tohoto měsíce však slavíme Josefa Dělníka. Zastavme se u této skryté postavy dějin.

   Jednoho dne se rektor jezuitské koleje objevil se čtyřmi kravami, čtyřmi prasaty a šesti ovcemi. V době rostoucích cen musel nakrmit dvě stovky hladových úst a přitom ke koleji patřilo deset hektarů půdy. Vybudoval kůlny a stodoly a nakonec měli studenti vedle modlitby a studia ještě na starost sto dvacet prasat, padesát ovcí, sto osmdesát králíků, dvacet krav a množství včelstev. Každé odpoledne odjížděl některý z jezuitských bratří se starým autem na trh a sbíral produkty s prošlou záruční lhůtou. V koleji pak studenti vše třídili na potraviny ještě vhodné pro lidi a na ty, jimiž krmili prasata.

Duchovní zamyšlení Jiřího Jemelky křesťanským podnikatelům:

Neraď se s někým, kdo se nemodlí. Toť velmi moudrá rada pátera Šuránka, který už dávno odešel k Pánu, ale která mě často provází, když řeším konkrétní problémy a otázky ve svém životě. Myslím na to, že Ježíš se modlil nejen na této zemi před 2000 lety... stále se modlí a to i dnes. Proto je možná fajn, začít s tím, že je dobré radit se také – a především – s Ním. Tato úvaha mě často provází v mých myšlenkách. Ježíš je Modlitebník a Moudrý rádce „par excellance“.

Duchovní slovo P. Michala Altrichtera SJ:

Prožívali jsme Kristovy pašije. Díváme se (1) vzhledem k Ježíšovu okolí: nepochopitelná necitlivost, absence soucitu – jednoduše tvrdé volání: „Ukřižuj“, a ještě více: „Barabáš je lepší“ apod. Jak dokáže logika s chladem zabíjet! Odborník počítá, zda mohl hřeb prorazit skutečně určitou Ježíšovu šlachu, zda doopravdy kříž byl ze dřeva apod.; farizeové se hádají, zda je lepší „považoval se“ za krále, nebo „byl králem“. Díváme se (2) vzhledem k Pánovým nejbližším: Maria, M. Magdalská, Jan nekomentují, neproklínají, nepanikaří. Vzhledem k Ježíšovu Srdci (3): tiché, a tvoří nové věci.

Březnové zamyšlení pana arcibiskupa Jana Graubnera pro křesťanské podnikatele:

   Dříve než začal Ježíš veřejné působení, byl Duchem veden na poušť. Vede Duch Svatý i nás? Umíme ho slyšet? Jak je to s jeho vedením? Někteří lidé nepřemýšlejí o duchovních věcech, i když jsou křesťany. Možná se snaží být dobří a plnit povinnosti, ale zůstávají se svým životem sami. To je škoda. Jestli si nás Bůh tak zamiloval, že se kvůli nám stal člověkem a za nás umřel, abychom my mohli věčně žít, bylo by dobře přátelství s ním více rozvinout. Vnímat jeho přítomnost, být pozorný k jeho vedení, prožívat radost z jeho blízkosti a zakoušet dobrodružství společné cesty.

Ještě v dobách, kdy jsem coby začínající farář nastoupil do Vysokého nad Jizerou a poprvé jsem uslyšel o Jizerské padesátce, usídlila se v mém srdci myšlenka zajet si jednou legendární běžkařský závod, který startuje v nedalekém Bedřichově. To jsem ještě netušil, že se touha naplní až po patnácti letech a navíc do místa startu pojedu až z tří set kilometrů vzdálené Olomouce. Ale popořádku...

Duchovní slovo P. Josefa Čunka SJ podnikatelům na měsíc únor:

    Ale kdybychom - jako v podobenství o rozsévači - viděli ono "pole" v lidech, můžeme říci: Kostel bílý z divných lidí opravdové lidi činí.

   Únor začíná hromnicemi, to je však jen lidový název velké události Svaté Rodiny: uvedení Páně (Ježíše) do chrámu. Být s malými dětmi v kostele není lehké – ani pro rodiče, ani pro kněze, ani pro především tam přítomné seniory. Snad ale dnes již rodiče vědí, že prostor chrámu, bohoslužba, společná modlitba nejvíce pomohou při výchově dětí a též dospívajících.

   Kostel to je rozprostřená Boží „wifi“ spojující člověka se světem andělským, se světem krásy a opravdového lidství.

Duchovní slovo P. Michala Altrichtera SJ křesťanským podnikatelům:

   Je to Pánovo Srdce, které píše jedinečné dějiny celé církve: s pohledem na každé naše srdce. Je potřebné nenechat se rozrušovat vůbec ničím z toho, co odvádí od Pánova Srdce. Naše Ano potvrzuje Pánovu touhu. Stojíme pevně zakotveni v jeho Srdci. Ježíš – čistý, bílý Král, je též prostoupený vítěznou Krví. Tajemstvími růžence stále více vstupujeme do hlubin jeho trojjediného Srdce: a také ho jedinečně oslavujeme. Necháváme Pána v našich životech i nadále naplno jednat. V Ježíšově tváři je celý druhý příchod jeho Srdce. Žít přítomnost, žít jeho Srdce.

Tak nám zase končí další rok. Pro mnohé z nás nastává doba zúčtování osobního, firemního a koneckonců i toho účetního. Je to doba bilancování a přemýšlení, co a jak dál ve firmě, v životě... v roce novém. Konec konců, kdy jindy už se zastavit a popřemýšlet o tom, kam v životě směřujeme, jak jsme spokojeni s tím, co máme za sebou, co prožíváme, čemu věnujeme energii, jací jsme jako lidé, osobnosti... Pokud nemáte jinak nastavený fiskální rok, pomalu se zavírají také brány firemního účetnictví a je zřejmé, jak jste na tom ve svém podnikání skutečně. Když říkám skutečně, myslím tím skutečně, nikoli po tzv. daňových optimalizacích.

Duchovní slovo arcibiskupa Jana Graubnera křesťanským podnikatelům:

Když se díváme kolem sebe, musíme uznat, že se daří mnoho věcí jak v církvi, tak ve společnosti. A je dobře se z toho umět radovat a všem, kteří se na tom podíleli, být také vděční. Vděčnost je velice užitečná, nejen obohacuje, ale i uzdravuje mnohá napětí a vztahy, ba dokonce zabraňuje různým chorobám. Zároveň musíme vidět, že není všechno kolem nás v pořádku, když slyšíme ze všech stran, jak chybí lidé, jak všude chybí pracovníci, a nepřiznaným důvodem je, že už dvacet let se nerodí dost dětí. Zaměstnavatelé vymírajícího národa shánějí do práce cizince, ale ostatní se přistěhovalců bojí.