Advent je v plném proudu. Pokud jste si dali předsevzetí věnovat více času modlitbě, četbě Písma nebo třeba růženci, možná už někteří z vás stihli narazit na limity, které nastavuje shon spojený s koncem kalendářního roku. Nevěšte hlavy. Přinášíme vám několik velmi jednoduchých kroků, které mohou přinést hojné ovoce ve vašem duchovním, rodinném i pracovním životě.
Blog
Říká podnikatel a křesťan Petr Prokš. S Petrem jsem se setkal asi před dvěma lety. Od první chvíle na mne zapůsobil svým vystupováním. Na jednom ze seminářů KOMPASu se také živě zapojil do diskuse a tím na sebe mnoho "prozradil".
Wilhelm „Willi“ Schlamm je u nás relativně neznámý, byť našimi dějinami se mihl. V Americe proslul výrokem: „problémem socialismu je socialismus; problémem kapitalismu jsou kapitalisté.“
Slyšeli jste, že člověk má svou důstojnost díky Bohu. No a já vám říkám, že by se jí mělo přibližovat i vaše podnikání.
Rozhovor se sestrou Dolores byl jedním z těch rozhovorů, jemuž předcházely velké porodní bolesti. Ne proto, že by se nám nedařilo najít společný volný termín, místo nebo čas. Nýbrž proto, že sestra Dolores měla dlouho pocit, že vlastně nemá co předat, že nedělá nic výjimečného. Až když jsem odcházela z mateřského domu Školských sester svatého Františka na pražském Břevnově, došlo mi, jak vzácnému člověku jsem byla předchozí dvě hodiny nablízku. Inu, posuďte sami.
Nemyslím si, že by měli majitelé zavírat podniky a posílat lidi domů. Je to vir a to je něco, co s námi bude další měsíce a roky. Je to spíš o tom, naučit se žít v nových podmínkách.
Tomáš byl prvním, na koho jsem si vzpoměl při jarním lockdownu. Provozuje sportovní herny pro děti, hotel, restauraci a trénuje mladé hokejisty. To vše musel zavřít a už i nyní se pere s dalšími omezeními a poklesem zájmu u zákazníků.
Jsou před námi dva příběhy: z italského a německého prostředí. V jednom se ukazuje, že nevidíme vždy podstatu věci a ve druhém se dokonce chválí poctivost. První je o rybáři z italského „podpatkového“ poloostrova Salento. Dejme mu označení Úlitbový systém. I toto abstraktní označení poctivý rybář zvládne!
„Tady jsem,“ zvedám ruku zpoza malého kavárenského stolku v pražských Dejvicích a usmívám se na přicházející dámu. Žena ke mně míří a poměrně přísně řekne: „To bylo na mě?!“. Trochu se zarazím, ale proti gustu .. „Dobrý den paní Maar, ano, to jsem já Alžběta z KOMPASu,“ vysvětluji. „Nejsem žádná paní Maar, tak si příště dejte pozor na koho máváte, není to zrovna slušné,“ odkráčí paní a mně se vlastně docela uleví, že jsem se netrefila. O chvíli později totiž přichází drobná, jemná žena s živýma očima a pokojným úsměvem na rtech…