Hledání, všechny smutky zahání

Miroslav Pavlíček vybudoval malou rodinnou firmu nabízející hodnotné bazény z Francie. Po více jak 10 letech je o tento produkt enormní zájem. Přesto se Miroslav rozhodl podnikání opustit a začal sloužit ve své církvi jako kazatel.

Miroslav je zvyklý na zásadní změny ve svém profesním životě. Začínal jako lesník, byl tedy zaměstnancem. Poté začal pracovat jako obchodník pro různé instituce. Nebál se ukončit pracovní poměr i ve chvíli, kdy mu nevyhovovala forma spolupráce anebo ho daná činnost nenaplňovala. A to i ve chvíli, kdy měl doma malé děti a žádné další nabídky.

Opakovaně začínal Miroslav od nuly, učil se novým věcem, které do té doby vůbec neznal. Přesto začal být po čase úspěšný a proaktivně řešil problémy, jak přicházely. Traduje se ale pořekadlo: devět řemesel, desátá bída. Platí to i u Miroslava? Posuďte sami. Rozhodně musel poctivě hledat službu, která mu opravdu dává smysl a dovede v ní najít i zdroj energie pro sebe.

Dnes se věnuje Miroslav především své církvi jako kazatel. Podnikatelské aktivity postupně umenšuje a chce je zcela opustit. Není tato změna opět jen dočasná? Jak se k tomu Miroslav staví se dozvíte hned v úvodu. Zkušenosti z podnikání a neustálého rozjíždění nových projektů dávají Miroslavovi jako duchovnímu výhodu. Dovede se na problémy dívat z jiného úhlu. Zároveň má pochopení pro lidi, kteří hledají své místo v životě podobně, jak ho hledal on. Právě jim by se Miroslav chtěl věnovat v budoucnosti intenzivněji, aby jim jejich cestu za smysluplnou prací usnadnil.

Pro třetí část rozhovoru si vybral Miroslav podobenství o hřivnách, které najdeme ve 25. kapitole Matoušova evangelia. Vnímá ho jako velmi inspirativní pro podnikatelské myšlení. V rozhovoru nad úryvkem si všímáme mimo jiné ochoty služebníků jít do rizika, jejich míry důvěry vůči pánovi a také si klademe otázku, nakolik by mohl být pán milosrdný vůči tomu, kdo riskoval, ale neuspěl.