Jan Šebor založil v roce 1991 společnost CB Destrukce zaměřenou na práci v kamenných lomech. Obor nezměnil. Ale splnil si sen pracovat svobodně a podle svého. Udělal dobře. Firma mu rostla pod rukama. I když...
Na konferenci promluví o tom, jak vnímá působení Božího Ducha ve své činnosti, se kterou stále nepřestává. Přesto, že firmu již předal synovi. Jako ochutnávku nabízíme rozhovor Marka Chvátala, moderátora konference, s Janem Šeborem.
I před revolucí jste se věnoval stejnému oboru jako ředitel. Proč jste se „trhnul“?
Já po podnikání toužil. Za komunistů jsem si jako nestraník užil šéfů do sytosti. Hledal jsem způsob, jak se dostat pryč od dozoru ostatních. Zkrátka nemít šéfa a vytvářet hodnoty podle svých představ. Měl jsem zkušenosti v oblasti trhacích prací. Licenci mi dali bez problémů, tak už mi nic nebránilo. Přesvědčil jsem svůj mateřský podnik, pro který jsem pracoval přes 20 let, aby mi umožnili pro ně pracovat soukromě. Zdráhali se, ale nakonec do toho šli.
Než na to přistoupili, tak ten první rok byl docela divoký. Sháněl jsem všelijaké zakázky. Na druhou stranu, za tu dobu jsem vydělal na nákladní auto a dva osobní automobily. Tak jsem to mohl rozjet.
Měl jste docela komfortní začátek. V tomto oboru asi ani nebyla velká konkurence. Je to tak?
Naopak, objevila se brzy. A musím říct, že to byla nekalá konkurence. Srazila ceny tak nízko, že bychom to nemohli dělat poctivě. Tak jsme se pustili ještě do stavební činnosti. Za dva roky se nám to tak rozjelo, že jsme zaměstnávali sto lidí a spravovali jsme čtyři stavební střediska. V roce 1997 mi společnost Atlas Copco nabídla ke koupi výkonný stroj na provádění vrtacích prací v kamenolomech.
To byla drahá věc. Vy jste si na ni do té doby vydělal?
Určitě jsem na účtu neměl 12 milionů. Propočty ale byly tak přesvědčivé, že jsem do toho rizika šel. Sehnal jsem si na akontaci leasing a zákazník mi dal na akci velikou zálohu. Vrtačka tedy byla naše. Od té chvíle se firma zaměřila úzce na práci v kamenolomech.
Mohl jste spát s tak velkým dluhem?
Já spal velmi dobře. Manželka a příbuzní se ale báli o své domy. Museli jsme podepsat bianco směnku pro případ úpadku. Pak by nám zabavili veškerý majetek.
Kdy jsem měl ale skutečně nahnáno, to bylo v době, kdy nám ta vrtačka jednou při převozu spadla na silnici a porouchala se. Jenže my měli na ten jediný stroj nasmlouvané zakázky. A zákazníci nemohli čekat, až to opravíme.
Za záchranu vděčím dobrým vztahům s konkurencí.
S konkurencí?
Ano. V tu chvíli šlo o všechno. Jediný, kdo mi mohl pomoci, byl můj konkurent. Šel jsem rovnou za ním a úplně se mu odhalil. Měl mě v hrsti. Mohl mi převzít veškeré zakázky a vymazat mě ze světa. Místo toho mi půjčil podobnou vrtačku a my mohli splnit své závazky.
Kdo z vás byl větší blázen?
Byla to velmi inspirativní záležitost. Dodnes máme dobré vztahy. Je to už letitý pán. Nikdy toho kroku nelitoval. Jednal jsem s ním na rovinu a dobrovolně se vydal všanc. To asi rozhodlo.
Ale po této zkušenosti jsme hned jeli do Francie a koupili ještě jednu vrtačku.
Tato téměř likvidační situace je to jediné, co ve vás vyvolalo strach. Jinak jste se nebál. Kde berete tu jistotu?
Jsem věřící člověk. Jistotu přijímám shora.
A jak víte, že jednáte podle Boží vůle a neděláte chyby?
Dělám chyby, dělám. Ale ne vědomě. Vždycky vycházíte z dat, která znáte, a ze situace, o které víte co nejvíc. A rozhodnete se. Byť se to později může ukázat jako omyl. Ale víra vám pomůže se rozhodnout.
Měli jsme dobře spočítané, že to má naději vyjít. Bez rizika to však neuděláte. S jistotami se podnikat nedá.
Měl jste v plánu i celkový rozvoj ostatních divizí, do kterých jste se pustil?
Naší prioritou byla cesta k co největší samostatnosti. Proto jsme nakoupili bagry, abychom ty kameny v lomu dovedli připravit na odvoz do drtičů. A postavili jsme vlastní dopravní síť, abychom nebyli závislí na cizí.
V minulosti vás zachránily dobré vztahy s konkurencí. Jak jste budoval vztahy se zaměstnanci, zákazníky a dodavateli?
U všech funguje jednoduchá rovnice. Každý váš vztah musí mít několik vlastností. Ta základní ale stojí na rovnosti. Ať se sejdu se zaměstnancem, partnerem, či konkurentem, chovám se rovně. Zákazník ví, že se mu nesnažím nijak podlézat a konkurenci se zase nesnažím zdůraznit, jak velikou mám firmu. Rovný vztah vám po čase vyroste v přátelství, které je zase rovné. A to nese velké plody.
Šéf a zaměstnanec ale nejsou na stejné úrovni.
Máte pravdu. Zrovna včera jsem byl na pivě s jedním zaměstnancem, který pro mě dělá celý život. Odmaturoval a od té doby mu dělám šéfa. Dneska je mu 60 let. Pořád mi vyká, přesto mu opakovaně nabízím tykání. Máme si co říct, respektujeme se a zároveň on ví, že z piva, které si dal se šéfem, nebude mít žádnou výhodu. V rovnosti je velká síla. Všem vřele doporučuji.
A pokud zaměstnanec neplní, co má?
Vyříkáme si to. Řešíme to. A zůstaneme přáteli. Zaměstnanci to ctí a snaží se pracovat, jak nejlíp umí.
Ale nebylo tomu tak vždy. Měl jste problémy s údržbou strojů a podobně…
Víte, to byl další náš zaměstnanec. A velmi šikovný člověk, musím říct. Jenže chtěl vydělat co nejvíc peněz. Šel tedy po výkonu a zanedbával údržbu. Takhle to dál nešlo. Přijal mou nabídku, založil si živnostenský list a stroje si pronajal. To bylo, jako když mávnete kouzelným proutkem. Už nerval ty pneumatiky o kameny v lomu a začal také pravidelně měnit filtry a olej. Vše, co jsme před tím od něho chtěli, ale nebylo to možné.
Podobně jsme to řešili s naším vedoucím dílny. Ten si zase přivydělával opravami pro rodinu a příbuzné. Tak si založil firmu, pronajal si naši dílnu a teď zcela svobodně dodává nám. K tomu ještě může přijímat další zakázky.
Podle mě je to výborná cesta. A výchovná, především pro mladou generaci. Umožníte jim tak, aby se postavili na vlastní nohy. Díky tomu jsou mnohem zodpovědnější.
Vedení firmy jste už předal synovi. Jaký to byl pocit?
Bylo to obrovsky těžké. Něco vybudujete a musíte to opustit. Lidi mě pořád respektují, přesto jsem už ten starý pán, který nemá hlavní slovo. V tu chvíli srdíčko zabolí. Volant teď potřebuje mít jen syn. Nemůžu mu ho zespodu přidržovat. Nefungovalo by to. A musím mu věřit. Bez mojí víry by to dělat nemohl. Potřebuje zakusit riziko. Můžu mu říct svůj názor, ale jestli to vidí jinak, tak mlčím. Zodpovědnost má syn.
A co v případě, že jiný názor rovná se špatný. Co potom?
Taky se to stane. Když by ale nikdy nespadl, nenaučí se vstávat. Já mu ty kiksy přeju, aby se z nich poučil.
Spousta podnikatelů, co začala v devadesátých letech, dneska řeší, že nemá firmu komu předat. Buď nevtáhli děti do podnikání, nebo nebyli tak příkladní a děti nechtějí podnikat anebo mají lepší job. Kolegové mi tedy spíš závidí.
Největší radost však mám z vývoje posledních dvou let. Díky dobré pověsti firmy v oblasti trhacích prací, která udržuje dobré vztahy jak se zaměstnanci, zákazníky, tak i s konkurencí, si nás všimla jedna švýcarská firma. Nejdřív po nás chtěli 100 % firmy, ale na to jsme nepřistoupili. Ani na nabídku 50 %. Nakonec mají 25 % a díky tomu jsme zaznamenali veliký rozmach. Během krátké doby jsme téměř zdvojnásobili naši kapacitu.
Hřeje mě na tom, že vidím před sebou dobrou budoucnost naší firmy.
Zpět na přehled konference
Klientkami organizace Na počátku jsou ženy, pro které se čas mateřství a těhotenství stal dobou rozhodování, nejistoty a zklamání. Příběhy, které slýchávají pracovnice v Poradně Na počátku, jsou různorodé. Týkají se hledání bydlení, nedostatku peněz nebo chybějící podpory ze strany nejbližších.
V Poradně, která sídlí v brněnských Husovicích, ženy najdou vyslechnutí, podporu i praktickou pomoc. Je to místo, kde má klientka dostatek času znovu zvážit všechny své možnosti, svěřit se i prakticky řešit to, co považuje za nejdůležitější. Ženám v krizi mohou pracovnice zprostředkovat zboží z Potravinové banky, poskytnout něco z věcí na miminko od dárců a v případě bytové nouze zajistit azylové ubytování.
Praxe v oblasti práce s těhotnými a maminkami s malými dětmi ukázala, že s některými klientkami je dobré pracovat déle, než jen po nejnutnější dobu. Řada z těchto žen se v Domově naučila základy vaření, šití a navštěvovala kurz Péče o dítě. Když se musely tyto ženy znovu postavit na vlastní nohy, byl to pro některé z nich náraz příliš tvrdý a předčasný. Proto vznikla služba Byty Na počátku. Jedná se o bydlení v bytech, ve kterých domácnost funguje samostatně, přesto mají klientky stále možnost obrátit se na sociální pracovnice a nadále se zdokonalovat v dovednostech, které jim později usnadní samostatné fungování.
Od října roku 2015 přednáší kanonické právo a jeho dějiny na Katolické teologické fakultě UK v Praze a zároveň působí jako farář kostela sv. Gotharda v Praze-Bubenči. Je obhájcem manželského svazku a vyšetřujícím soudcem Metropolitního církevního soudu v Praze, autorem mnoha knih a odborných článků. Dlouhá léta byl rovněž projektovým manažerem akce Noc kostelů a členem týmu Posttraumatické intervenční péče Policie ČR v Praze.
