To je ora et labora. Církev se modlí a pracuje. Modlitba znamená především úžas nad dary shůry od nebeského Otce; pracovat znamená (pro křesťana) rozvíjet ty dary (v přírodě i v sobě), nad nimiž žasneme.
Nelhat, nekrást, nepodvádět. Stačí to pro dobrý život i bohulibý byznys? – říká pozvánka Kompasu na konferenci – Podnikání podle Ducha 21.9. na Velehradě.
Ve svých úvahách bych chtěl, vážení, nahlédat do církve jako prostoru vám vlastního, tedy pracování a podnikání s čistým štítem význačných členů církve.
Při hledání v archivu narazíme na takové souřadnice:
- Klíčová slova: arcibiskupové olomoučtí; arcivévodové; podnikatelé průmysloví; železárny; hutě
- Systematika: české země 1792-1847; jednotlivci; šlechta, buržoazie, měšťanstvo, podnikatelé
- Biografický údaj: Rudolf Jan, kardinál, 1788-1831; nejmladší z 16 dětí
- Geografický údaj: Ostrava-Vítkovice
Arcibiskup olomoucký Jan Graubner velmi stojí o připomenutí letošního 200. výročí jeho předchůdce arcibiskupa Rudolfa Jana. Jeho se právě ony archivní souřadnice týkají. Snad mu nebudeme závidět jeho rodokmen a přímo císařské předurčení, ale jistě můžeme žasnout nad činorodostí jeho a jeho předků. Tělesně však byl křehký. Duchovní dráhu zvolil Rudolf Jan poté, co byl ze zdravotních důvodů (epileptické záchvaty, revmatismus, dna) nucen vzdát se kariéry v armádě. Studium teologie konal soukromě a prvního svěcení se mu dostane v 18 letech. Jeho jmenování kardinálem (1818) spojoval papež s nadějí, že bude nápomocen při tlumení napětí mezi církví a císařem.
Rudolf Jan, i když byl arcipastýřem pouhých dvanáct let, zanechal v Olomouci a okolí výraznou stopu. Jak svým podnikatelským duchem, protože na svůj náklad zřídil roku 1828 válcovnu železa, čímž položil základy železárny ve Vítkovicích (tehdy tzv. Rudolfova huť), tak laskavou a štědrou povahou, díky níž finančně podporoval různé kulturní a vzdělávací projekty. Přispěl např. k vybudování olomouckého parku a divadla, v němž bylo od roku 1830 možné vidět i první české hry.
Každému z nás se nepodaří narodit v císařské rodině. Jde nám ale o to, co za vlohy zdědil. Jeho babičkou byla Marie Terezie, strýcem Josef II. a jeho táta, Leopold, byl císařem po smrti Josefa II., což byli bratři. To byl ale Rudolf dvouletý a za dva roky mu táta císař zemřel. Stihl však být dobrý vládce: rychle se rozhodl řešit problémy nahromaděné především v posledním roce vlády jeho bratra Josefa II. Pro uklidnění šlechty zrušil berní patent a církev si na druhé straně přiblížil, když vrátil výchovu kněží ze státních seminářů do jejích rukou. Uvolnil pro lid dříve obvyklých procesí či poutí. Klid se snažil nastolit i jinde, kde jeho předchůdce vyvolal rozpory. Rychle ukončil mírem tažení na Balkáně proti Turkům. Věnoval pak velkou pozornost omezení Francie, kde zuřila revoluce.
Dědeček arcibiskupa Rudolfa, František Štěpán, manžel Marie Terezie, projevil v oblasti podnikání a obchodu mimořádné vlohy. Zdědil v Toskánsku zdevastované hospodářství a přivedl ho k rozvoji. Toskánsko se stalo vydatným zdrojem příjmů do jeho osobní pokladny.
V roce 1743 získal ohromné dědictví po Medičejích. Peníze ihned investoval: skupoval četná panství. Jeho nejvýznamnějším majetkem se stal Holíč, kde založil manufakturu na keramiku, čímž zahájil průmyslovou výrobu světoznámé holíčské keramiky. Postupem času zaměstnával na svých statcích a v manufakturách víc než deset tisíc zaměstnanců. V roce 1736 založil manufakturu na výrobu bavlněných a polobavlněných tkanin v Šaštíně a královský hřebčín v Kopčanech.
Brzy převzal veškeré zásobování habsburské armády. Založil též několik bank. Nakonec půjčoval své soukromé peníze na vysoký úrok i habsburské státní pokladně, která byla ve finanční krizi. Díky tomu přenechala Marie Terezie svému manželovi v roce 1763 finanční správu země. Finanční situace habsburského soustátí se začala rychle stabilizovat.
Jejich vnuk, arcibiskup Rudolf Jan tedy měl po kom zdědit praktičnost, ale byl ještě obdařen uměleckým citem a hlubokou zbožností. Ukazuje, že hmota, ekonomika je zvedána duchem.
Darů Ducha svatého je mnoho, říká pozvánka Kompasu. Přijďte si 21. září na Velehrad pro ně!
P. Josef Čunek
