Byl to první miliardář, kterého jsem osobně potkal. A zarazilo mě, jak skromný, nekomplikovaný člověk to byl. Bob Krieble (1916-97).
Vystudoval chemii, získal z ní doktorát. Pracoval pro různé firmy, pak v 50. letech 20. století založil se svým otcem (taky chemikem) firmu vlastní. Nakonec dostala název Locktite – podle lepidla, které vyvinula.
Jako chemik totiž vytvořil molekulu, která je nyní součástí většiny nejsilnějších lepidel na světě. Vynalezl lepidlo tak pevné, že spojuje i dva kusy železa k sobě; a ten spoj je pevnější, než materiál obou části, které spojuje.
Co se stane, když si necháte patentovat vzorec chemické látky, která je součástí nejsilnějších lepidel na světě? Stane se to, že se z vás stane miliardář.
Celkově měl přes tucet patentů na různé látky v lepidlech, lacích, silikonech, či v petrochemickém průmyslu. A když se jako sedmdesátiletý vzdal šéfování své firmy, co začal dělat?
Rozdávat peníze. Začal být štědrým sponzorem amerických nadací, think-tanků a institutů, které obhajují kapitalismus a svobodné tržní hospodářství. A v roce 1989, když se začal komunismus ve střední a východní Evropě hroutit, přišel s nápadem dalším. Bude pořádat přednášky, semináře a diskuse o svobodě, demokracii a tržním hospodářství v samotném východním bloku!
Založil Krieblův institut, který je organizoval; jednak vozil americké podnikatele, odborníky, novináře do všech postkomunistických zemí na přednášky, jednak zval některé mladé lidi do USA na kurzy o tom, jak svobodná společnost funguje. Přednášeli jim tam kongresmani, soudci Nejvyššího soudu, místní či státní zastupitelé – a opět, novináři, odborníci, podnikatelé, ekonomové.
Bob Krieble navštívil země bývalého Sovětského svazu a východního bloku celkem osmdesát krát. Jako sedmdesátník. Do Washingtonu na vlastní náklady pozval jednoho tehdy nepříliš vlivného ruského politika v době, kdy Gorbačov byl hvězdou, aby se ten začínající politik seznámil s Amerikou a s americkými politiky. Ten ruský tehdy nepříliš vlivný politik se jmenoval Boris Jelcin.
Když první nekomunistický prezident Bulharska Želju Želev na začátku 90. let 20. století oficiálně navštívil Washington, jedny z jeho prvních kroků směřovaly na tiskovku do Krieblova institutu, aby tam Bobovi Krieblovi poděkoval za vše, co pro jeho zemi udělal.
Když se Boba Kriebla ptali, proč žije tak skromně, proč například jezdí starou károu, kterou si sám řídí, a nekoupí si nějaké nové, moderní, lepší auto – nebo proč nepoužívá limuzínu s řidičem -, odpověděl jim, že proto, aby více peněz mohl rozdat druhým.
To byl první, miliardář, „zlý kapitalista“, kterého jsem v životě potkal. A který mě jako dvaadvacetiletého chudého studenta na dva měsíce do USA pozval, abych na vlastní oči viděl a slyšel, jak americká svoboda, demokracie a ekonomika fungují.
Autor: Roman Joch
