Nabízíme přepis rozhovoru o současné krizové situaci s naším předsedou Jiřím Jemelkou na Radiu Proglas. Poslechnout si jej můžete zde.
Vaše vlastní podnikatelská aktivita se zaměřuje na pomoc k růstu podniků. Takže máte nyní hodně práce, že?
Určitě se nenudíme. Někdo je na tom lépe, jiný zase hůře. Současná situace je pro mnoho podniků a živnostníků těžká, takže se ani není moc z čeho radovat.
Na jaře jsme zažili první uzavření ekonomiky. Aktuální opatření dopadají pouze na určité obory. Není to v něčem zrádnější situace, než tehdy?
Vzhledem k tomu, jak to probíhalo na jaře, nyní hodně klesla důvěra lidí a společnosti vůči opatřením. Proto to lidé a také firmy podceňují. Nejsou už tak bdělí k opatřením, která by řádný hospodář zavedl. My jsme třeba zavedli měření teploty, než lidé vstoupí do budovy. Desinfekce rukou a tak dále. Možná v této chvíli, jak rostou počty nakažených, tak lidé začnou brát situaci vážně. Bylo by dobré, abychom to nepodceňovali.
V uvažování majitelů firem by tedy mělo být i úsilí o větší omezení podniků, než požaduje stát?
Nemyslím si, že by měli majitelé zavírat podniky a posílat lidi domů. Je to vir a to je něco, co s námi bude další měsíce a roky. Je to spíš o tom, naučit se žít v nových podmínkách. A je to i o vychovávání vědomí lidí, že ty hygienické zásady jsou základními věcmi, které by měli všichni lidé napříč obory respektovat.
Jestli se stáhneme domů, to nám dlouhodobě nepomůže situaci řešit. Takže se to musíme naučit vnímat nově a mentálně se na to nastavit. Naučit se v tom žít. Těžkosti přicházely napříč historií a vždy šlo o to, jestli se lidé uměli přizpůsobit novým podmínkám.
Jak jste vnímal výrok prezidenta Miloše Zemana, který řekal, že jde o přirozený proces, kdy jen ti neschopní, nebo s již dřívějšími problémy, zkrachují a jde tedy o přirozený proces. Nesnižuje to ještě náladu veřejnosti, která ztrácí pochopení pro lidi v problémech?
Snažím se být apolitický. Moje politika je politikou Otčenáše. Asi bych se k tomu nechtěl vyjadřovat. Dovedu si ale představit tu rozhořčenost těch, kdo opravdu nejsou schopni s těmi věcmi hýbat. Když vám zavřou cestovku nebo leteckou společnost a ta opatření dopadnou na restaurace a hotely, tak můžete být sebešikovnější, ale v krátkém období s tím nic neuděláte. Mám na mysli měsíce.
A když jde ta vlna už podruhé, tak rezervy podnikatelé vyčerpali v první vlně a jsou ve svízelné situaci. Je to spíš silné bagatelizování osudů jednotlivých lidí. A takových mezi námi není málo. Situace je paradoxní v tom, že i mnoho firem díky této situaci zbohatne. Nejen výrobci desinfekce a roušek. Ale poskytovatelé on-line zábavy a jiných různých produktů.
Jsme v ambivalentní pozici, kdy spousta firem a živnostníků, kteří jsou dnes na špatném místě ve špatnou dobu, tak zažívají strašnou krizi. A jiní nepociťují vůbec nic, protože jim to neskutečně klape.
Jakými principy by se měla státní pomoc řídit?
Podle mne to nikdy nebude zcela spravedlivě rozděleno. Je možné pomáhat zkrácenými úvazky a posílat lidi částečně domů. Na jaře jsme ale došli k tomu, že podnikatel, který se spoléhá jen na pomoc státu, tak dříve či později zjistí, že to nedopadne dobře. Holt si podnikatel musí poradit sám. Jsou to pravidla, která jsme my sami nestanovovali, ale v podnikání platí. Je to hodně o postoji, aktivitě, vymýšlení alternativ, aby ten podnikatel přežil.
Vím o jednom restauratérovi, který začal nejprve péct rohlíky a chleba. To se neujalo. Potom zkoušel obměnu nabídky stravy až se dostal k určité formě denní nabídky, kterou nikdy nevařil, ale lidé to od něj začali kupovat. V té chvíli sanoval ztráty, které by mu vznikaly. Takže ten proaktivní přístup je velice důležitý. A je důležitější, než to, jestli vyjde nějaká podpora od státu. Jako věřící podnikatelé bychom tím měli procházet navíc s Bohem a v modlitbě. I když to bude těžké, pořád máme naději. Kdo jiný by se měl dívat za horizont než je pomoc od státu.
Pozorujete v současné situaci nové výzvy etického rázu pro podnikatele? Musí např. zvažovat snižování mezd a propouštění.
Řádný hospodář si může hrát na hrdinu v rámci určitých mantinelů. Pokud má být dobrý hospodář, tak si nemůže dovolit nic nad limit svých možností. A to se dělo v té první vlně, kdy se to podnikatelé snažili ustát s plným stavem zaměstnanců. Ale když vám z jedné strany nepřitéká a z druhé strany odtéká na mzdy a další náklady, jak dlouho tu situaci udržíte? Mnozí dnes zjišťují, že jsou na limitu. A v té chvíli jim nic nezbyde než omezování a škrtání. Ti útlocitnější budou prožívat mnoho kritických chvil ve svém svědomí. Druhá stránka je, že se může snažit přistoupit k nějakým nekalým praktikám. Těško předvídat, kdo se jak zachová. Tady můžeme jen doufat, že si každý udrží tu svoji tvář.
Rozohovor vedl Filip Breindl.
