Ježíš mě oslovil podobně jako Leviho a vyzval k následování. Byl jsem nemocný a Ježíš přišel (nejen) jako lékař. Jsem Mu velmi vděčný, protože nemá problém přicházet znovu a zas. Jsem „dlouhodobě nemocný“, „nemoc“ se mi vrací, respektive do „nemoci“ sám sebe svrhávám.
„Vyšel opět k moři. Všechen lid k němu přicházel a on je učil. A když šel dál, viděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním. Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kdo ho následovali.“ Marek 2,13 – 15
Když jsem „nemocný“, často oddaluji návštěvu lékaře a myslím si, že „nemoc“ přemůžu domácím léčením. Podobně jako rýmu, chřipku a jiné nemoci, které s úspěchem léčím doma bylinkami a klidem. Jenže, tato „nemoc“ není o bylinkách a domácím klidu. Vyléčit se lze jen následováním Lékaře, přizváním Jeho do mého života, naplněním „Pojď za mnou!“ Chce to odvahu! Odvahu přiznat si, že jsem slabý, že na to nestačím sám, že potřebuji pomoc. A když tento krok udělám, zajdu si pro pomoc, je třeba být aktivní v udržování stavu „zdravého“. Nečekat, že Lékař vše zařídí, podá kouzelnou pilulku, nadiktuje „recept na zdravý život“ a pouhým dodržováním se vše stane a „nemoc“ zmizí.
Být aktivní znamená, mimo jiné, sloužit druhým, činit druhé radostnými.
Mám za sebou krásnou zkušenost z Manželských setkání a tábora YMCA, kde řada lidí sloužila druhým bez nároku na honorář nebo jinou odměnu. Vymýšlela program, pomáhala s organizací, z vlastního obdarovávala druhé, nabízela hlídání dětí unaveným rodičům. Nezištně nabízela pomoc. Tito lidé měli společného Lékaře, Ježíše Krista. Byla radost slyšet, jak Ho slovy i písněmi chválili. A chválili Jej i svými skutky, činy. Do jisté míry mě inspirovali, abych i já přinesl kus sebe a sloužil druhým. Cítil jsem se užitečným a měl jsem radost z radosti druhých.
Když tuto úvahu rozvinu ještě jinak, přeskočím do úrovně manželství. Zde jsem také uslyšel a vyslyšel volání a vykročil společně se svou ženou. Jdeme společně vzájemně za sebou i se sebou. Ale kolikrát se stalo, že jeden z nás nebo oba dva, jsme upadli do „nemoci“. Kromě Lékaře je tu i řada dalších lékařů. Kamarádi, rodina, společenství, kněz, manželská poradna.
Jako manželský poradce, ale i manžel, si uvědomuji důležitost věty „Pojď za mnou!“ Slovo „pojď“ je totiž sloveso, vyjadřuje činnost. Něco, o co se musíme sami postarat. Není to o tom, že nás tam někdo „doveze“… Změna začíná v nás a u nás. Jsem aktivní ve vztahu v Bohu, ve vztahu k manželce, k dětem, rodině, kolegům, lidem kolem sebe?
V kontextu úryvku evangelia vás chci pozvat k přemýšlení a následně činu. Jaký nejmenší krok můžeme udělat v naplnění významu Ježíšova zvolání „Pojď za mnou!“. Do kterých oblastí, vztahů, se nám podaří tuto výzvu přenést? Jakou nejmenší možnou změnu můžeme udělat již dnes nebo zítra?
Nebojme se požádat Lékaře o pomoc pro naši akci!
Přeji vám, abyste šli a ne abyste stáli :-)
Pěkný zbytek léta.
Petr Smékal
