Mons. Jan Graubner: Mluvit o lásce k nepřátelům není v současném světě normální. Všude je boj třídní nebo konkurenční, boj stranický či názorový, boj menšin či jiných skupin.
Stejně tak je všudypřítomná kritika a odsuzování. I televizní zábava nabízí diskuse pojaté jako afektovaný souboj, k němuž moderátor vybičovává protichůdné strany. Pán Ježíš však říká: Slyšeli jste, že bylo řečeno: Miluj svého bližního a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují (Mt 5, 43-44).
Jestli Pán žádá lásku k nepřátelům, jistě po nás nechce, aby se nám srdce chvělo blahem, když stojíme proti nebezpečnému nepříteli. Jistě po nás nechce, abychom nepříteli říkali přítel. Jistě po nás nechce, abychom z lásky k nepřátelům s nimi kolaborovali, kapitulovali před nimi, vzdávali se pravdy, nechali se pohltit konkurencí. Kristu jde o víc. Láska, o které on mluví, není jen náš cit, ba dokonce to není jen výkon dobré vůle, která hledá dobro druhého, ale je to přítomnost samotného Boha v nás a působení Ducha Svatého, který je láska.
V Iráku jsem vidět školní děvče, kterého se novinář ptal, co přeje islamistům, kteří je vyhnali z domova a spálili jim celé město. Žasl jsem nad její odpovědí: Aby poznali Pána Ježíše. Ano, to by změnilo jejich srdce i jednání, ba dokonce i politickou a válečnou situaci.
Vzpomeňme na sv. Pavla, když se spolu se Silou dostali ve Filipech do vězení po tom, co vytrpěli hodně ran. Leží v temné kobce, nohy sevřené do klády. Kolem půlnoci se modlí a zpívají Bohu chvalozpěvy. Nastane zemětřesení, dveře se otevřou a pouta uvolní. Zděšený žalářník si chce vzít život, ale Pavel ho uklidní. Oni nevyužili situace a neutekli na svobodu, což by bylo normální. Ta skutečnost žalářníka šokuje tak, že se ptá, co má dělat, aby došel spásy. A výsledek? On i celý jeho dům přijali křest.
Znám člověka, který musí hodně jednat s vysokými politiky a často pracuje i pro ty, s nimiž nemůže souhlasit. Zaujalo mě, kolik se za ně modlí i postí, dokonce dává za ně na mše svaté. Stále se totiž ptá, co je jeho úkolem jako křesťana, když mu Pán dal možnost úzkých kontaktů s vlivnými, kteří Boha nepoznali. Intenzivně pracuje na tom, aby jim umožnil setkat se s Bohem a poznat ho.
Láska k nepřátelům není tolerance ke zlu, zakrývání, lhostejnost či spolupráce na zlu, zrada vlastního ideálu. Láska k nepřátelům je síla a moc Boha, který působí skrze nás.
Mnohé rodiny se rozhádají kvůli politice tak, že spolu nemluví. Někteří dokonce řeknou, že dnes nepůjdou na mši, když je tam jeho politický odpůrce. Takové postoje ukazují, že naše myšlení je více ovlivněno světem než Kristem. Kristus žádá, abychom se nenechali ovládat hněvem ani kvůli pozitivním hodnotám, abychom nepustili do srdce zlo nikdy. Křesťan otvírá srdce Bohu, který je Láska, a tím, že miluje i v těžké situaci ovládané zlem, vnáší do ní Boha, který je větší než každé zlo. Křesťan, který uvěřil, že ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Kristus přemohl ďábla i smrt, spoléhá i v situacích ovládaných zlem na Krista jako jediného Spasitele a tím, že miluje, stává se jeho spolupracovníkem.
Mluvíme-li o nepřátelích, nejde jen o ty velké či úhlavní. Častěji jde o lidi blízké, kteří v té chvíli nemilují, provinili se, omezují nás či jen s námi nesouhlasí a už je vidíme jako konkurenty či nepřátele. I v těch chvílích nám Ježíš ukládá, abychom milovali jeho láskou, která odpouští a miluje jako první. Důvod k lásce totiž nepotřebujeme hledat v jejich lásce či hodnotě, ale důvod k lásce máme sami v sobě, když nás naplňuje Bůh – Láska. A ten v nás přebývá, když milujeme.
Jan Graubner
