Osobní zkušenost, která mě každý rok vrací k podstatnému

Můj prostor pro ztišení, naslouchání a nový začátek

2.–6. ledna 2026 | Kostelní Vydří
pořádal Klub křesťanských podnikatelů KOMPAS

Proč vůbec Dny v tichu vznikly

Dny v tichu nejsou duchovní kurz, školení ani pobyt s pevným programem.
Jsou pozváním – ke ztišení, k vystoupení z každodenního hluku vnějšího světa a k vědomému rozhodnutí být několik dní sám s Bohem a se sebou.

Každoročně se konají krátce po Vánocích, po silvestrovském období, kdy je člověk často přehlcený lidmi, povinnostmi, setkáními, oslavami a hlukem. Právě v tento čas si jako klub KOMPAS vědomě vyčleňujeme čtyři až pět dní, které dáváme Bohu. V tichu. Bez tlaku. Bez výkonu. Bez potřeby něco sobě nebo ostatním dokazovat.

Místo, které k tichu přirozeně zve

Letos jsme prožili Dny v tichu v Klášteře karmelitánů v Kostelním Vydří.
Už samotné místo člověka zpomalí. Historie, klid poutního místa, krásně vybudovaný a udržovaný areál kláštera i okolní příroda vytvářejí prostor, kde se ticho nestává prázdnotou, ale přítomností.

Líbily se mi zde skromné, ale útulné pokoje s čistým sociálním zázemím, 2 kaple v budově kde jsme bydleli, prostorná jídelna se skromným ale velmi chutným jídlem, krásná knihovna plná nejen duchovní literatury a nádherný barokní kostel s vánoční výzdobou.

Pro mě osobně je důležité, že ticho zde není uměle vytvářeno. Je přirozené. Chrání ho samotný klášter i lidé, kteří v něm žijí.

Účastníci, program a uvedení do ticha

Letos se nás sešlo sedm účastníků. Komorní počet, který velmi přispěl k důvěře a bezpečí.
Dny v tichu jsou vždy otevřené menší skupině – obvykle 5 až 15 lidí. Nejde o množství, ale o kvalitu prostoru.

Na začátku akce byla přítomná manažerka Kompasu Terezka Fojtíková, která celou akci zajišťovala a organizovala, postupně nás ubytovala, seznámila s místem, vysvětlila režim stravování představila nám program a kontaktní osobu v klášteře. “Děkuji Terezko, skvělá práce.”

Následně proběhlo společné sezení a představení účastníků -  kdo jsme, odkud jsme, co děláme, s jakým očekáváním přijíždíme. A pak už jsme se postupně odebrali na vlastní pokoje a v klidu se ponořili do ticha.

Tři základní pilíře Dnů v tichu

1. Ticho jako vědomé rozhodnutí

Ticho je první a nejdůležitější bod.
Vědomě se vzdáváme všeho, co nás vrací „do světa“:

• telefonů
• počítačů
• hovorů
• běžné komunikace

Nemluvíme ani při společném jídle. Když se potkáme na chodbě, jen se na sebe podíváme nebo tiše poskyneme hlavou. Nejde o nezdvořilost – jde o respekt k tichu druhého.

Ticho nám dává prostor:

• slyšet vlastní myšlenky
• ale hlavně naslouchat Bohu

2. Svoboda

Program existuje, ale nic není povinné.
Vše je nabídka. Vše je otevřené.

To je pro mě osobně nesmírně důležité.
Každý den může vypadat jinak – podle energie, vnitřního rozpoložení, únavy i toho, kam nás Duch svatý vede.

Pokud cítím únavu, spím.
Pokud cítím potřebu být venku, jdu na dlouhou procházku.
Pokud mě Bůh zve do kaple, zůstanu tam na modlitbu déle.

Ticho nemusí být jednoduché.
Zvlášť pro nováčky může být první nebo druhý den velmi náročný. Odstřižení od rodiny, práce, přátel i každodenních rituálů může někdy bolet. Ale právě v tom se často začne něco hlubšího otevírat. Věřte mi, že stojí za to to vydržet a ticho si postupně prožít.

Letošní účastníci prožívali tyto požehnané dny rozdílnými způsoby: někdo byl úplně o samotě a bydlel v odděleném domě a chodil pouze na obědy a mše. Dva účastníci dny prožili v půstu o vodě, čaji a chlebu a stranili se společných setkání, další měli polopenzi nebo plnou penzi a chodili na společná večerní sdílení, mše a modlitby, někoho jsme skoro vůbec za těch 5 dní ani neviděli. Navzájem se plně respektujeme a nikoho nehodnotíme. Navzájem se respektujeme.

3. Společenství v modlitbě

I když spolu po většinu dne nemluvíme, vzniká mezi námi účastníky hluboké společenství.
Tam, kde jsou dva nebo tři v Božím jménu, je přítomen On sám.

Společně:

• slavíme liturgii
• modlíme se
• účastníme se mší místních karmelitánů
• máme možnost duchovních rozhovorů s knězem

Velmi silným prvkem je večerní společné sdílení účastníků, kde se znovu setkáme a můžeme se podělit o to, co jsme prožili, co nás oslovilo nebo s čím jsme zápasili.

Duchovní doprovod

Velkým darem pro nás byl letos otec Jeroným, představený kláštera.
Možnost osobního rozhovoru, zpovědi a duchovního vedení byla pro mě osobně velmi hluboká, povznášející a očistná.

Ticho je někdy nevyzpytatelné. Přináší věci, které jsme nečekali.
A právě tehdy je nesmírně cenné mít možnost mluvit s někým, kdo rozumí duchovní cestě, koho se mohu zeptat, poradit se.

Jak jsem Dny v tichu prožíval já

Můj osobní rytmus těchto dnů je poměrně stálý a velmi mi vyhovuje:

• dostatek spánku
• čtení vybrané duchovní literatury
• polopenze (aby strava nepřebíjela ticho)
• účast na mších v kostele kláštera
• samostatná modlitba v kapli
• dlouhé procházky po okolí (5–10 km), kdy poznávám místo, jeho historii i krajinu
• večerní sdílení ve společenství
• čtení Písma
• osobní rozhovor a zpověď u kněze

Vybrané činnosti mi naplní den, aniž by vznikal pocit spěchu nebo tlaku. Vše plyne přirozeně, klidně a vždy z toho všeho mám hezké zážitky a okamžiky na které pak rád vzpomínám a vracím se k nim.

Proč se na Dny v tichu vracím opakovaně

Jako podnikatel a majitel několika firem mám mnoho vizí, plánů, úkolů, rozhodnutí a zodpovědnosti.
Ne vždy je jednoduché rozlišit, co je opravdu důležité a kterou cestou se vydat a jakou příležitost zvolit za tu správnou.

Do ticha přicházím s otázkami, prosbami, problémy i nejistotami. Snažím se vše postupně předkládat pánu Bohu a modlit se za pomoc.
A  stává se mi, že se právě zde věci vnitřně uspořádají a já dostanu odpovědi, směr, energii a řešení.

Mám opakovanou zkušenost, že plány, úkoly a vize, které se mi v tichu vyjasní, se pak v průběhu roku přirozeně daří uskutečnit.
Ne vždy vše tak, jak jsem si představoval – ale často lépe.

Mám velmi rád vánoční čas a lednové dny v tichu mi tento čas vždy příjemně prodlouží.

S oslavou narození Krista se i ve mně vždy rodí něco nového do dalšího roku - naděje, vize, očekávání naplnění mých tužeb nebo řešení problémů. Zde mám vždy čas nad vším v klidu rozjímat a předložit to pánu Bohu. Ono to vždy dopadne, nějak, ale dobře.

Doporučení pro nové zájemce

Pokud o Dnech v tichu uvažujete:

• nebojte se
• nepřemýšlejte příliš dlouho
• nečekejte „na lepší čas“

Čtyři dny v tichu:

• vám nic nevezmou
• ale mohou vám hodně dát

Energie, klid a inspirace, které zde načerpáte, se neztratí.
Naopak – často vás ponesou celý další rok.

Výhled k roku 2027

S letošními účastníky jsme se bavili o jejich představách, požadavcích a očekáváních, jak by si představovali další ročník a usnesli jsme se, že chceme:

• manuál s doporučeními a programem a pro účastníky
• vlastní osobu pro duchovní doprovod
• doporučenou literaturu a biblické texty na téma Ticho, modlitba
• stanovený program společných modliteb (ranní, večerní, adorace, růženec)

Naším přáním pro další rok je setkání 10–15 účastníků, kteří touží po zklidnění a hledání Boží vůle. Velmi rádi přivítáme více nováčků, kteří o tom přemýšlejí, ale nenašli zatím odvahu nebo čas.

Závěrečné osobní doporučení

Pokud cítíte, že vás Bůh do ticha zve, odpovězte. Neodkládejte to.

Dny v tichu nejsou útěkem od života. Jsou návratem k tomu, co dává životu směr. Čas, který darujete a strávíte s Bohem není nikdy ztracený.

Těším se na setkání při dalším ročníku.

🙏 Roman Studený, každoroční nadšený účastník