Články

Kam nás vedou „naši“ lídři?

Jiří Jemelka

Tak nám zase končí další rok. Pro mnohé z nás nastává doba zúčtování osobního, firemního a koneckonců i toho účetního. Je to doba bilancování a přemýšlení, co a jak dál ve firmě, v životě... v roce novém. Konec konců, kdy jindy už se zastavit a popřemýšlet o tom, kam v životě směřujeme, jak jsme spokojeni s tím, co máme za sebou, co prožíváme, čemu věnujeme energii, jací jsme jako lidé, osobnosti... Pokud nemáte jinak nastavený fiskální rok, pomalu se zavírají také brány firemního účetnictví a je zřejmé, jak jste na tom ve svém podnikání skutečně. Když říkám skutečně, myslím tím skutečně, nikoli po tzv. daňových optimalizacích.

Bohatství širší než to materiální

   Dobrý firemní stratég má jasno již mnohem dříve o své firemní strategii, než v posledních dnech končícího roku; nejen na nejbližší rok, ale na několik let dopředu – a postupně formou plovoucích strategií a plánů rozvíjí své směřování a vize. Horší to může být na osobní rovině. Z mých vlastních zkušeností s byznysmeny se totiž nemůžu zbavit dojmu, že nemají vždy tak úplně jasno o svém osobním směřování. Rozpadlá manželství, příliš jednostranně zaměřený život, bezprizorně rostoucí děti, zploštělé životní hodnoty, osobní prázdnota. Pravda, u podnikajících křesťanů je to přeci jen lepší, než řekněme v sekulárním byznyse.

   Kolik z byznysmenů může říct, že je nejen vrcholným představitelem firmy, osobní inspirací a příkladem pro své zaměstnance, ale také inspirací pro svou ženu, své děti, své blízké. Zeptejte se jak průměrného zaměstnance, tak svých blízkých a oni vám to řeknou... Také já slyším často velmi pravdivá a bolestivá slova, která mi jasně zejména od nejbližších ukazují, že neplním dobře svou roli, roli muže, roli otce, atd. U mnohých zaměstnanců se zase pro změnu na účet podnikatelů dozvídám – zejména v tom nevěřícím světě – něco ve smyslu: „Chtěl bych být bohatý jako on, ale život jako on bych rozhodně mít nechtěl.“

   Myslím si, že mnoho z nás, a vnímám, že nás je každým dnem i rokem stále více (věřících či nevěřících), začíná objevovat ono bohatství plynoucí z rovnováhy v životě. Z rovnováhy, která spočívá v tom, že člověk se snaží něčeho dosáhnout nejen na poli podnikatelském, ale že se zároveň a především snaží mít úspěch v podnikání sladěný s osobními hodnotami, s životem v kruhu nejbližších, s koníčky, které pomáhají člověku regenerovat atd. O tomto faktu svědčí ve finále i knihy, které s velkým úspěchem přijala také byznys sféra – ať už se jedná o klasiky typu „Jak získávat přátele a působit na lidi“ či „7 návyků skutečně efektivních lidí“ nebo z novějších „Vědomý business“, „Začněte s Proč?“ apod.

Princip leadershipu
   Jsem-li bytostně přesvědčený o nějakém principu (či chcete-li návodu „jak na to“) v životě i v byznysu, pak je to princip leadershipu. Dobří lídři jsou logicky vzato dobrými lídry principiálně proto, že ví, kam jít a vedou tam své svěřené, své „ovečky“. A to mě přivádí k jádru věci, že bych nám všem moc přál do toho nového roku co nejvíce dobrých lídrů. A budu-li ještě smělejší, přeji nám, abychom sami byli dobrými lídry. Rodina potřebuje odvážné lídry – otce, kteří se obětují pro svou ženu a své děti, kteří tvoří konstruktivní atmosféru a prostor pro rodinný život. Firma potřebuje odvážné lídry, protože bez jejich vizí a inspirací pro druhé by skomírala. Celá naše společnost potřebuje inspirativní lídry, aby stále více lidí nacházelo odvahu jít cestou svého svědomí, snahy o jednotu a spolupráci, cestou svou... nikoliv cestou většiny.

   Zdá se mi, že většina těch lídrů, které máme, v podstatě neví, kam nás vede. K ekonomickému blahu? Je zjevné, že to samo člověku nevystačí. Společenští lídři nebo-li tzv. společenská elita ví, kam chtějí oni sami. Mají možná své firemní vize (politici politické vize) atd., osvícenější z nich mají také své osobní vize... mají tedy jasno, kam chtějí dojít. Při hlubším prozkoumání jejich motivací však zjistíme, že pro všechny (či alespoň většinu) z oveček, které vedou, v jejich lídrovských vizích nic moc dobrého není. Otázka tedy zní, proč by ovečky měli následovat lídry, kteří sledují pouze své zájmy. Baťa velmi dobře hovořil o tom, že malý člověk myslí pouze na sebe, prostřední na sebe a svou rodinu, ale pouze velcí lidé myslí na dobro společnosti (valné většiny lidí). Tak se rodí skuteční lídři – ví, kam jdou, jsou pro svou vizi zanícení, a to, kam jdou, je dobré pro většinu lidí, které vedou.

Kolik je dobrých lídrů?

   Dívám se kolem, ale dobré lídry vidím poskrovnu. Možná jsem příliš náročný v hodnocení. Možná se špatně dívám. Nevím. Pár skutečných lídrů kolem sebe vidím, ale stačí to? Při vší úctě k prezidentskému úřadu, současného prezidenta respektuji z hlediska státní pozice, kterou zastává, ale za svého lídra ho nepovažuji. Když se někoho ve svém okolí zeptám na jeho názor, odpoví mi s většími či menšími rozpaky stejně – prezident pro mě lídr není. Takto bychom mohli posupovat napříč veřejným prostorem, a obávám se, že dobrých lídrů bychom stěží našli pár. V církevním prostředí je to dle mého – byť zaujatého – pohledu o mnoho lepší. Ale pak se dívám na to podnikatelské prostředí, a tam zase mnoho opravdových, dobro lidí sledujících lídrů nevidím.

Ať se Vám daří, bude-li se dařit Vám, bude se dařit také nám...

   Několik let zpět jsem se těsně před Vánoci setkal s jedním klientem a navzájem jsme si přáli v souvislosti s blížícími se svátky. Velmi mne překvapilo, když mi přál něco v tomto duchu: „Pane Jemelko, moc Vám přeji, aby se Vám v novém roce dařilo, protože vím, že když se bude dařit Vám, bude se dařit i mně a naší firmě.“ Jaká zavazující důvěra, jaká odhodlanost spolehnout se na to, kudy a kam směřuji tuto danou firmu. Zamýšlím se nad tím, u koho bych mohl říct to samé... „Pane prezidente, přeji Vám hodně úspěchů v novém roce, ať se Vám daří – protože vím, že když se bude dařit Vám, bude se dařit i mně.“ „Pane premiére, přeji Vám, ať se Vám daří – protože vím, že když se bude dařit Vám, bude se dařit i mně.“ Takto bychom mohli pokračovat vládou, ministry, pro zajímavost i primátory, starosty, místními zastupiteli a radními, podnikateli, manažery, učiteli či pro mě jako věřícího katolíka – kněžími.

99% lidí...

   Jsem přesvědčen, že 99% lidí má na víc, než co „předvádějí“. Vysvětlení je jednoduché. Chybí jim vnitřní síla, aby dokázali vztyčit hlavu a rozhodnout se sami za sebe, že svými silami, svým nasazením, sebekázní a odhodláním dosáhnou toho, čeho chtějí dosáhnout. Proto se většina lidí spokojí s tím, co jim život přináší, a vcelku konformně přijmou i to, co se jim nelíbí. Mám za to, že takový typ člověka nemůže být ve skutečnosti šťastný a zejména vnitřně bohatý, ač by se tak z vnějšího pohledu mohlo zdát.

   Věřím, že každá společnost bez rozdílu časového, geografického či jakéhokoliv jiného, potřebuje silné, vůdčí osobnosti, které všem 99% lidí pomohou ke kvalitnějšímu životu svým vlastním příkladem. Většině lidí chybí vnitřní síla, nicméně to neznamená, že jsou zlí. Schopnosti mnohých čekají pouze na probuzení, povzbuzení a rozvíjení. V tom vidím skutečnou hodnotu člověka ve vůdčím postavení. Skutečný vůdce dokáže odkrývat v lidech to nejlepší a pomáhá jim být lepšími lidmi. Buďme takovými lídry. Veďme naše svěřence k dobru širšímu, než je „pouhé“ dobro a bohatství materiální.

Inspirativní lídr

   Budou nám pomalu končit vánoční svátky, které nám Evropanům, bytostně svými kořeny spojenými s křesťanstvím, připomínají narození Ježíše Krista. Křesťanství i Krista může stávající společnost hanit, jak chce; může Ježíše oslavovat, respektovat, nenávidět... Ale jedno nikdo z nás Ježíši Nazaretskému upřít nemůžeme – takový lídr s vizemi osobního blaha pro lidi nikde kolem nás ve veřejném prostoru není a myslím, že jen tak nebude. Jsme-li křesťany, budiž nám Ježíš Kristus inspirací, jak být dobrým lídrem nejen ve veřejném prostoru.

   Celá Bible nás učí a inspiruje, jak dokáže Bůh proměňovat životy lidí, kteří Bohu svěřili celou svou životní cestu, kteří Bohu důvěřují. V tomto duchu si nemohu nevzpomenout na slova sv. Ignáce z Loyoly: „Skutečně jen velmi málo lidí chápe, co by jim Bůh prokázal, kdyby se mu zcela odevzdali.“ Pokusme se všichni po vzoru inspirativního nazaretského lídra, který se zcela odevzdal do Otcovy vůle, v tom příštím roce více odevzdávat do Boží vůle. Zkusme více hledat, co chce v našich životech Bůh, nikoliv co chceme my sami. A pro ty, kdo křesťanskou víru moc či vůbec nemusí jedna jednoduchá otázka k zamyšlení: Kdo více ovlivnil svým životem dobro lidí v nejširším slova smyslu?

Sdílejte tento článek na svém facebooku
  • KP Křesťanský podnikatel

  • Holická 47, 779 00 Olomouc

  • info@krestanskypodnikatel.cz

  • přihlášení